Psí kamarád a zahradní jezírko?

Pořídili jsme si dobromyslné, chytré a učenlivé ( alespoň tak tvrdili odborníci) plemeno- Bernský salašnický pes. I další radě chovatelů jsme podlehli, že l fena je lépe ovladatelná a neagresivní. A tak jsme koupili fenku, krásnou, roztomilou, vděčnou a přítulnou. Dostala jméno Beruška. Pocházela z chovu od Chocně, matka byla sice poněkud divočejší, ale údajně to bylo proto, že se bála o štěňata. Tu vlastnost po ní Beruška nezdědila, do agresivity má hodně daleko, opak je pravdou. Za pohlazení by dovolila zloději odnést i pána. Třeba je to jen naše pomluva, zatím se skutečně chová přátelsky ke všem návštěvám, ovšem za naší přítomnosti. Jak by to vypadalo o samotě neodhadneme, ale štěkáním upozorní i na pohyb docela daleko od ní. Je to náš miláček – mazlíček.
Druhým kamarádem byl vybrán pes, kříženec Labradora a jeho matka byla patrně kříženka Rotvajlera a Německého ovčáka. matku Týnku si vzali z útulku mladí manželé a nechali ji pokrýt právě černým Labradorem. A tak vznikl náš obdivovaný, chytrý a neposedný, ale moc učenlivý pes Ferda. Už jsme s ním prožili mnoho veselých zážitků, ale i trampot. Právě teď v jarní době si připomínáme naše trápení při zakládání zahradního jezírka.
S mužem jsme oba v důchodu a tak se dostává čas na různé vylepšování zahrady. Rozhodli jsme se, že z příhodného místa vytvoříme zahradní jezírko s lekníny, rákosím a kosatci kolem. Místo bylo v blízkosti okapového svodu, tudíž v době dešťů byla k dispozici i voda a nebylo tedy nutno instalovat čerpadlo. Do zhotoveného jezírka jsme zasadili lekníny, dokonce už i s poupaty a čekali na krásně rozkvetlou vodní plochu.
Několik dnů po ukončení naší snahy měl Ferdíček něco moc zajímavého na hraní. Ráno pobíhal po dvoře, černou rozcupanou věc nadhazoval a útočil na ní. Po bližším ohledání jsme zjistili, že ona věc je zbytek leknínu – jeho kořen. Jak zlikvidoval listy a poupata dodnes nevíme. Nezlobíme se na něho, asi nemá rád plovoucí květiny a my to všichni respektujeme.

Jak pomůže mladý ječmen vašemu tělu?

Všem je známo, že lidský organizmus do sebe načerpá spoustu škodlivin, hlavně přes zimní období. Stalo se tedy již obvyklé, že ten, kdo má zájem o své zdraví dodržuje jarní „rituál" – ozdravení a vyčištění organizmu.
Z dostupných pomocníků naší snahy si dovolím upřednostnit ( z vlastní zkušenosti ) tzv. zelené potraviny. Vyzkoušený mám mladý ječmen, respektive šťávu ze zeleného ječmene a řasu Chlorellu.
mladý ječmen je rostlina pěstovaná a zpracovávaná pouze formou ekologického zemědělství. Obsahuje pro tělo potřebné vitaminy, minerály a enzymy ve snadno využite lné formě. Je bohatý na betakaroten, vitamin C, E a vitaminy B. Detoxikuje organizmus a brání tělo před škodlivými vlivy životního prostředí.
Chlorella je jednobuněčná řasa, která obsahuje nejen nejvyšší obsah chlorofylu ze všech známých rostlin, ale je i jedním z nejbohatších zdrojů vitamínů, minerálů, bílkovin.. Má i antibakteriální účinky, které dokáží zastavit či potlačit ř některé infekce a přitom je neškodná pro naše zažívání.

Čekání na jaro.

S prvním březnovým dnem se už opravdu bude čekat na jaro. Začínáme tím, že přednostně začneme s úklidem domácnosti, pochopitelně s nejmodernějšími  úklidovými  prostředky. Pak zákonitě nastupuje jarní regenerace tělesné schránky- zevně i vnitřně. Hlavně ženy začnou  již s předstihem držet diety a používat podpůrné prostředky a doplňky stravy, aby co nejrychleji dosáhly ideální postavy. Vnitřní očista se obvykle týká celkové detoxikace těla za pomoci čajových kůr, ale i některých rostlinných produktů. Je dobře vydržet v jarním odhodlání a výsledky se docela určitě dostaví. Pak se s radostí pustíme i do úklidu a obnovy venkovních prostor. Začneme většinou u trávníku, který po zimě  potřebuje naší péči - provzdušnit, pohnojit a celkově vyčistit. Pak i tady nás moc potěší, až se travička zazelená.  A to je doba, kdy začínáme s údržbou zahradního nábytku, pergol a vůbec  všeho venkovního  zařízení.  Brousíme,  vybíráme nejpestřejší a nejkvalitnější barvy, lakujeme , dojde řada i na ploty a venkovní nádoby na květiny. Je to hodně snažení, ale výsledek nám přinese radost z vykonané práce a určitě nejen my, ale i celé okolí potěší  krásně čisté a upravené prostředí. Určitě nevynecháme ani naše čtyřkolové miláčky – autíčka,  a jiné dopravní prostředky. I ty po zimě potřebují řádnou očistu a regeneraci. Myjeme a  cídíme , docela určitě jen těmi nejkvalitnějšími, ale hlavně ekologickými prostředky. A pak konečně nastane chvíle, kdy si  zaslouženě můžeme odpočinout a věnovat se svým oblíbeným koníčkům a zábavám. Někdo si rád poslechne hudbu, jiný přečte zajímavou knihu nebo se věnuje různým ručním pracím. A opět se dostaví  krásný pocit uspokojení a radosti, že jsme si odpočali, poučili se a ještě svým rukodělným výrobkem potěšíme ostatní. Tak hodně energie a vytrvalosti do prvních jarních dnů a zaslouženou radost ze sluníčka, teplíčka a příjemné pohody!

Šikovné ruce

V naší obci se již druhý rok podařilo sdružit okolo 10 žen různých věkových kategorií a téměř všechny pondělní večery věnujeme různým výtvarným technikám, ale i běžným ručním pracem. Je mezi námi mládí do třiceti let i střední generace od čtyřiceti do pětapadesáti let a konečně i důchodkyně. Celá skupina se velmi dobře snáší, mladší jsou samozřejmě zručnější, ale nám starším jde od ruky zase tradiční ruční práce jako je háčkování, pletení atd. Učíme se tedy vzájemně a radost nám působí i to, že se nám daří vytvářet hezké ,většinou potřebné a užitečné věci. Ale občas vytváříme i věci méně užitné, ale jsou pro radost a využijí se i pro malé dárečky. Již v loňském roce jsme uspořádali Velikonoční a Vánoční výstavu a letos budeme 2. dubna opět vystavovat dílka s Velikonoční tématikou. Byla a budou k vidění vajíčka ozdobená voskem, duhovou perlovkou, nešitým patchworkem i artyčokovou metodou, ozdobená ubrouskovou metodou a ty nejšikovnější vytvoří ozdobu ruční malbou. K vidění budou i vajíčka "oblečená" do čepiček, kloboučků, vyzdobená jako král a královna, víla a ještě všelijak, ale určitě moc hezky. K vidění budou i postavičky kuřátek, zajíčků, beránků, kočiček i pejsků, jednak jako figurka doplňující Velikonoční mísy s osením, ale i jako zápichy do ručně vázaných i hrnkových květin. Samostatnou kategorií, velmi žádanou , jsou věnečky pletené z papírových trubiček ozdobené kvítky , které vytváříme z plátna, krepového papíru, silonových punčoch a dalších materiálů. Těch se sejde vždycky nejvíce a každý z nich je originál. Letos poprvé se budeme snažit vystavit i perníčky zdobené velikonoční tématikou. Přijďte se podívat, jestli jsou výrobky opravdu tak povedené a líbivé a pokud některé posoudíte jako zdařilé, budete mít možnost si je i zakoupit. Hlavně nás přijďte podpořit tím, že nám do naší "kroniky " napíšete svůj názor. Těšíme se na Vás.

Fantastická jízda expresním rychlíkem

Jízdu vlakem moje kamarádka, která mi tento zážitek vyprávěla, nikdy moc nemilovala. Nic naplat, vzhledem k tomu, že musí každý týden dojíždět na vysokou školu, na které si doplňuje vzdělání, radostným jízdám se nevyhne. Někdy jízda proběhne pravda docela klidně, ale většinou je vlak přeplněný, a tak nic jiného nezbude, než zakoupit místenku v I. třídě. No budiž, nějaká koruna navíc se musí bohužel oželet. Proto naivně očekává, že pokud používá tu nejvyšší úroveň cestování v mezinárodním rychlíku si minimálně v klidu usadí a své dvě hodiny cesty si užije četby, eventuelně použije služeb servírky a objedná si kávu atp. Ano, ta možnost nechat se obsloužit a popít si kávičku se smetánkou přímo v kupé skutečně existuje, ale ouha, kávička by byla i se smetánkou, ovšem překvapení se dostaví, pokud jste tak odvážní a smetanu nalejete do kávy. V ten moment máte v šálku kávový jogurt - že by to byla snaha o zdravou výživu? No i to se konečně může stát, kamarádka obdržela novou kávu s už čerstvou smetanou. Nabyla dojmu, že už nic horšího se nebude odehrávat - špatně. Tělo se rozhodlo, že potřebuje odvést přebytečně tekutiny, čili docela běžný fyziologický povel vydat se na toaletu. A ejhle, byť I. třída , toaleta zamčená - nedobytná. Ale protože tělo se nedá dlouho klamat, vydala se do dalšího a dalšího vagonu ( prodírajíce se přeplněnými chodbami bylo nutkání vyprázdnění čím dál tím nutkavější). Ať se snažila sebevíc, toaletu schopnou provozu nenalezla. Zato nalezla stejně toužící paní ve vyšším věku, která měla nutkání vzhledem k věku mnohem intenzivější. A to ji popudilo natolik, že oslovila (jistě s vyšším akcentem) průvodčího ( nebo snad stevarda, když byly v mezinárodním rychlíku) a dotazovala se, kde je možno použít toaletu a proč jsou všechny kromě vagonu pro matky s dětmi uzavřené. Dostalo se jí docela zajímavé odpovědi: " Ale vždyť jsem hlásil ve startovací stanici, že toalety nefungují". Nebyla jsem u toho a nevím jak to v případě starší dámy dopadlo, ale zřejmě si budeme muset zvykat jednak poslouchat ,co všechno ve vlaku, kterým musíme jet nefunguje a přizpůsobit tomu obsah zavazadla, nebo uvedený spoj nepoužít a čekat, až pojede normálně funkční spoj. Po vyprávění jsem kamarádku politovala a popřála pro příště lepší cestování. A teď nedočkavě očekávám, jaké další cestovní zážitky mi bude vyprávět a já je i nadále budu publikovat ,možná pro pobavení, ale spíše k naštvání.

Vzpomínka na lázně